Potrat

31. března 2007 v 15:56 | Šarlotta |  Nezařazené
Vážně mě to hodně zaujalo ,tak si to přečtěte až do konce a pak pochopíto oč jde.Je to drsné!!!!!!!Ale nemyslete si ,že je to o mě jo☻
,,Co jsi mi chtěla říct sluníčko?" usměje se na mě Jirka. Jen ucuknu pohledem. ,,Jirko, já....jsem těhotná. S tebou....." S Jirkou tahle novinka zamává. Sedne si a já mu ochotně naleju panáka. Kopne to do sebe raz dva. ,,Jirko...já....." snažím se ho uklidnit, ale Jirka mi ukáže, že moje slova nesmí být vyslyšena. Zvednu se a odejdu do obýváku. Celou dobu sem se bála jeho reakce....a on....nereagoval nijak. Sedím tam na gauči asi hodinu. Ale on nepříjde. Chci aby na mě třeba zařval, aby mě urazil....aby něco řekl!!! Ale on mlčky sedí v kuchyni....Večer zalezu do ložnice, do postele. Jirka brzy příde za mnou. Necítím z něj ani alkohol, jak sem očekávala. Mlčky si lehne vedle mě a kouká na mě. ,,A.....a ty si to necháš?" zeptá se. Jo, nad touhle otázkou sem taky přemýšlela. Nechat si malinký miminko, nebo ne!?! Kouknu se Jirkovi do očí, a snažím se z nich vyčíst, kterou variantu by chtěl slyšet raději. Jenže jeho oči nejsou nakloněni ani k jedné z nich. Jen si nahlas povzdechnu:,,To nevím...."Mě je 19 a Jirkovi 20. Celý život máme před sebou. Ano, chci dítě, ale teď ne....je to moc brzy. ,,Co myslíš ty?" zeptám se ho. Touhle otázkou sem ho, zdá se, nepřekvapila. Chytne mě za ruku: ,,Já budu s tebou ať se rozhodneš jak chceš!" Tahle odpověď mi stačí. Mnoho jiných by zareagovalo úplně jinak. Obejmu ho a políbím. Takhle vypadá láska....
,,Už sem se rozhodla," řeknu mu druhý den. Koukne překvapeně na mě... ,, A....?" zeptá se. ,,Nechám si to vzít...." hlesnu. Chvíli na mě mlčky kouká a pak, na moje překvapení hlesne: ,,A nechceš si to přece jen nechat?" Kouknu se mu do očí a pozvednu jedno obočí: ,,Lásko, oba chceme na vejšku, copak bych mohla, z břichem??" Ale najednou mu do očí vhrknout slzy, lehne si mi do klína a začne mě prosit, abych si to nechala. Ale já sem rozhodnutá....takových dětí etě bude!!
,,Budu vám postupně říkat co dělám, ano?" řekne doktor. TICHO.
,,Nejdřív umrtvím okolí..." TICHO. Později ucítím jemný,za to tím víc bolestivější vpich tam dole. Ještě pořád to můžu stopnout..! ,,A teď budu zárodek postupně nakouskovávat...." TICHO. Najednou ucítím příšernou bolest v podbříšku, jakoby mi někdo trhal střeva! Pane bože, naše dítě... Po nekonečné době, kdy mám na tvářích slzy a nehty zaryté v lůžku, mi doktor zatlačí na podbříšek a najednou....je po všem! ,,Hlavně si nemyslete že je pan doktor vrah. Je to jeho práce..." řekne mi sestřička. TICHO. Jsem příliš unavená a vykulená ze všeho toho dení.
Po roce, kdy sem lítala po gynekologiích a nemocnicích mi doktoři zjistili, že jsem neplodná. Kdybych tenkrát tušila aspon něco z toho, co vím dnes, nikdy bych nedopustila ten potrat. NIKDY! Jirka je hodný, a pořád mi zůstává oporou. I když mu už nikdy neporodím dítě...to NAŠE DÍTĚ...
Je to moc zajímavý článek... Napište mi,prosím, co si o tom myslíte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 31. března 2007 v 16:07 | Reagovat

pěkný,ale smutný

2 anastacia anastacia | Web | 1. dubna 2007 v 9:43 | Reagovat

tohle je az moc pravdivy!! skoda ze tu holku na to nikdo neupozornil.... ja jsem totiz slysela ze se to stava v hodne pripadech.... ale ja mam vlastne taky stesti ze jsem na zivu pac mama udelala to samy ale potom jeste byla plodna a dala mne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama